Panna Maria – tunel na cestě k Bohu

Gn 3,9-15

8 prosince Panny. Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu.

Letos ke konci června jsem, jako už mnohokrát před tím jel autem na několik dní k moři do Chorvatska část střední Dalmácie a projížděl jsem mnoha tunely, které velmi urychlily cestu ze střední Evropy k moři. Pamatuji si také i cestování „po staré“ horskými průsmyky a úbočími a děkuji těm, kdo ty tunely ve skalách prorazili.

Na to myslím, když uvažuji o poselství života Panny Marie k současnému světu a životu.

Vidím před sebou celý Mariin život – početí nezatížené  dědičným hříchem - oslovení andělem a její souhlas Božím plánem  -  pobídnutí Ježíše v Káně – u Ježíšova kříže – ve společenství apoštolů před sesláním Ducha svatého.  Je to směr Boží láska a bez namáhavého hledání.  A tato zkratka, tento tunel lidského vztahu k Bohu je otevřen pro všechny lidi. A nese důležité poselství – zvláště dnes si ho připomínám – poselství nutné spolupráce člověka s Božím plánem.

Na začátku to byli rodiče Panny Marie. Přijali nový život - zvláštní milostí prozářený, vychovávali, vyučovali, vedli. Bez této přípravy by Maria asi neslyšela anděla. A tady spolupracuje s Boží milostí už samotná Panna Maria. Umí naslouchat Božímu hlasu, umí se modlit. Přijímá Boží plán. Komunikuje s Bohem, rozvažuje o událostech kolem ní i Ježíše a na svatbě v Káně Galilejské říká tu klíčovou větu: „udělejte co vám Ježíš řekne!“.

Toto všechno by mohlo oslovit současného člověka, křesťana, který přijetím svatého křtu byl také zbaven dědičného hříchu, také jako Maria doslal život prozáření Boží láskou. A taky už to začíná pokulhávat.  Velmi malé procento rodičů spolupracuje s Bohem při výchově dítěte ke křesťanskému životu. Tato výchova začíná už narozením dítěte a postupně se rozvíjí přijímáním dalších svátostí a spoluprací se společenstvím církve. Samozřejmostí je existence normální rodiny (1 tatínek + 1 maminka + děti). Děti se učí poznávat svět kolem sebe a přemýšlet o něm. Učí se říci „ne“ zlým úmyslům. Postupně začínají spolupracovat sami s Bohem, komunikovat, připravují se na Boží zásah do jejich života, který může přijít jedinečně pro každého člověka. Pak už nevěří v Boha, protože jim to bylo řečeno , ale protože to sami zažili. Osobní zkušenost s Božím zásahem do života má většina věřících středoškoláků a vysokoškoláků. Člověk také zjistí, že Boží láska je silnější, než zlo, které útočí ze všech stran. Při cestě tunelem jsme přece chráněni před okolní nepohodou.

Vidíme, jak Mariin příklad oslovuje nás, dnes, když následujeme jejího příkladu, nepodléháme tomu Zlému, nebloudíme po horách, ale jdeme přímo za Kristem, k Bohu.

A tak prosme Boha, aby se všichni lidé měli rádi a uměli si odpouštět. Aby existovaly jen  normální rodiny se šťastnými dětmi. Aby se lidé naučili a mohli svobodě myslet, uvažovat a rozvíjet své schopnosti. Aby víra v Boha nebyla nikdy záminkou k likvidaci kohokoliv.

Chvála Kristu a Marii.

Mgr. Josef Pikhart